Přeskočit na obsah

Wang Tung-sing

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Wang Tung-sing
Narození1. ledna 1916
Yiyang County
Úmrtí21. srpna 2015 (ve věku 99 let)
Peking
Povolánípolitik a bodyguard
Politická stranaKomunistická strana Číny
Funkcevedoucí hlavní kanceláře ÚV KS Číny (1965–1978)
místopředseda ústředního výboru Komunistické strany Číny (1977–1980)
člen stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1977–1980)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wang Tung-sing (tradiční čínština: 汪東興, zjednodušená čínština: 汪东兴, pchin-jin: Wāng Dōngxìng; leden 191621. srpen 2015) byl čínský vojenský velitel a politik. Byl známý především svoji loajalitou k Mao Ce-tungovi a byl též klíčovou postavou při zatčení ,,Bandy čtyř”. Wang také zastával mnoho důležitých pozic. V letech 1947–1976 byl vedoucím osobních strážců Mao Ce-tunga a po jeho smrti působil jako místopředseda Komunistické strany Číny v letech 1977-1980.[1]

Mládí a vstup do komunistické strany

[editovat | editovat zdroj]

Wang Tung-sing se narodil v jižní provincii Ťiang-si a pocházel z chudé rolnické rodiny. V červnu 1932 jako šestnáctiletý mladík vstoupil do Rudé armády Komunistické strany Číny, kterou následoval i na Dlouhém pochodu (1935–1936) do Jen-anu v provincii Šen-si, který se stal novou základnou komunistů.[2]

Šéf bezpečnosti Mao Ce-tunga

[editovat | editovat zdroj]

Po konci druhé čínsko-japonské války znovu vypukla v Číně občanská válka mezi nacionalisty a komunisty v čele s Čankajškem. Wang byl přidělen ke speciální jednotce osobních strážců Maa (1947–1976). Prohlásil "Pokud mi předseda nařídí, počkám zde na nepřítele”, a tak po komunistickém vítězství v roce 1949 byla jeho loajalita odměněna a Wang získal nejen vedoucí místo v bezpečnostním aparátu, ale zaujal i místo v úředním sekretariátu strany. V roce 1955 se stal náměstkem ministra veřejné bezpečnosti. I po Maově smrti zůstal Wang jeho podporovatelem a vždy navštěvoval mauzoleum na náměstí Nebeského klidu s květinami k Maovým narozeninám.[2] V roce 2010 vydal Wang své paměti, ve kterých popsal Maa jako „muže neobvyklé velikosti v čínských a světových dějinách“ a také jako postavu „s nesrovnatelnou revoluční odvahou“.[3]

Banda čtyř

[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 1976, necelý měsíc po smrti Maa, hrál Wang hlavní roli při zadržení „gangu čtyř“, skupině blízkých konzervativních spojenců Maa vedených jeho vdovou Ťiang Čching. Na rozkazy od Chua Kuo-fenga shromáždil skupinu důvěryhodných důstojníků a přiměl je, aby složili přísahu loajality a tajemství. Nařídil jim, aby „stříleli, aby zabili“, pokud by došlo k ozbrojenému odporu. Poté, co byla Ťiang Čching, Čang Čchun-čchia, Wang Chung-wen a Jao Wen-jüan nalákáni na setkání v Čung-nan-chaj, byli velmi rychle zatčeni. U předsedy Chua Kuo-fenga byl Wang prominentní a byl tak jmenován místopředsedou strany a jedním z pěti členů stálého výboru Politbyra.[2]

Konec politické kariéry a pozdější roky

[editovat | editovat zdroj]

Wang Tung-sing i Chua Kuo-feng byli postupně překonáni Teng Siao-pchingem, a proto na počátku 80. let byli zbaveni všech svých důležitých vládních a stranických funkcí. Avšak jako gesto pro Wangovu roli osobního ochránce Maa a také jako signál, že už nebudou političtí nepřátelé pronásledováni, byl Wang zvolen do poslední alternativní pozice ústředního výboru KS Číny na 12. sjezdu v roce 1982. V pozdějších letech se o Wangovi moc neslyšelo, ale v roce 2011 si údajně stěžoval na to, že čínský socialismus je na ústupu a že jsou nyní všichni „fixováni na získávání peněz“. Žádný současný čínský politický vůdce by se neodvážil takto hovořit, ale Wang zůstal oddaný své rané víře a prohlásil se až do konce „loajálním vojákem předsedy Maa“. Wang zemřel 21. srpna 2015 v Pekingu ve věku 99 let.[2]

  1. China: Mao Zedong's chief bodyguard Wang Dongxing dies aged 100. The Economic Times. Dostupné online [cit. 2021-05-15]. 
  2. a b c d Wang Dongxing obituary. the Guardian [online]. 2015-08-27 [cit. 2021-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. keston-news-service-no232-aug-22-1985-11-pp. Human Rights Documents online [online]. [cit. 2021-05-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]